SPRINTY
22. 12. 2008
Běhy na krátké tratě se v praxi nazývají sprinty. Patří k nim běžecké disciplíny do 400 m včetně překážkových a štafetových běhů. Charakteristické pro ně je, že začínají výběhem ze startovních bloků a běhají se v oddělených drahách (mimo 4x400m). Rozlišují se krátké sprinty / do 200 m / - běhají se maximální intenzitou, a dlouhé sprinty / nad 200 m / - běhají se submaximálně a rozhoduje zde optimální rozložení sil.
1) BĚH NA 100 A 200 M
Běh na 100 m patří mezi disciplíny zařazené do programu prvních novodobých olympijských her uskutečněných v Aténách v roce 1896. V běhu na 200m se soutěžilo v první polovině 20. století na rovných drahách i na drahách s různým tvarem a různou délkou zatáček. S výstavbou oválných atletických drah dostávala disciplína dnešní charakter – prvních 100m běh v zatáčce a druhý 100 metrový úsek v rovince. Běh na 60m se využíval nejdříve jako doplňková závodní trať Výstavbou atletických hal a pořádáním mistrovských soutěží v zimním závodním období se po roce 1966 stává i běh na 50 a 60 m mistrovskou disciplínou.
Vývoj světového a českého rekordu:
100 m | ||||||
muži | Svět | ČR | ||||
10,6 | Donald Lippincott | USA | 1912 | 11,4 | Boh. Polenský | 1900 |
10,0 | Armin Hary | NSR | 1960 | |||
9,95 | Jim Hines | USA | 1968 | 10,35 | Jar. Matoušek | 1972 |
9,86 | Carl Lewis | USA | 1991 | |||
9,77 | Asafa Powell | JAM | 2006 | 10,24 | Ivan Šlehobr | 1997 |
ženy | ||||||
13,6 | Marie Mejzlíková | ČR | 1922 | 13,6 | Marie Mejzlíková | 1922 |
12,8 | Mary Lines | GBR | 1922 | |||
11,9 | Tollien Schuurman | NED | 1932 | 12,8 | Marie Mejzlíková | 1923 |
10,88 | Marlies Oelsner | NDR | 1977 | |||
10,49 | Florence Griffith-Joyner | USA | 1988 | 11,09 | J. Kratochvílová | 1981 |
2) PŘEKÁŽKOVÝ BĚH NA 110 M (100 M ŽENY)
Překážkový běh se zrodil v Anglii, kde se již v první polovině 19. století pořádaly závody v překážkových terénních bězích nejprve přes přirozené. První uznávaný závod na trati 120 yardů překážek se uskutečnil v roce 1864 na univerzitách v Oxfordu a Cambridgi. Na mistrovství Anglie se tato trať s výškou překážek 3,5 stopy běhala od roku 1866. Překážky byly zprvu překonávány skákáním – způsobem skrčným s doskokem na obě nohy, později na jednu nohu se třemi kroky mezi překážkami. Na konci osmnáctého století se prosadil klouzavý způsob přeběhu překážek. Vyznačoval se blízkým odrazem, zkroucením těla nad překážkou se zvláštním pohybem švihové nohy přes překážku – s bércem rovnoběžným s překážkou a směřujícím dovnitř. Odrazová noha se pohybovala podobně jako v současnosti. Základem dnešní techniky překážkového běhu je kročný způsob přeběhu překážek, který uplatňoval již A.C. Kraenzlein, čtyřnásobný vítěz OH v roce 1900. Tento americký styl spočíval v přímém vedení švihové nohy, předklonu trupu a v unožení pokrčmo odrazové nohy v pohybu přes překážku. Tento styl se v průběhu následujících desetiletí zdokonaloval: v letu na překážku se prochází bočným rozštěpem; odraz od překážky se oddálil, dokrok za překážkou se přiblížil blíž k překážce. Po 2. světové válce byla zdokonalena technika přeběhu překážky běžeckým způsobem. V současnosti se uplatňují hlavně vysocí a rychlí překážkáři, kteří se vyznačují hlavně dokonalým přeběhem překážky s velkým bočným rozštěpem, rychlým současným střihem přetahové a švihové nohy proti sobě a aktivním dokrokem švihové nohy za překážku.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář